Dva pohledy na tutéž věc - Panna Marie z Guadalupu

Asi se to stane pravidlem. Nabídneme Vám dvě události, které mají různá vysvětlení. Nebude Vám nutit ani jedno, úsudek necháme na Vás... Jako první bude opět uveden skeptický pohled a druhý bude od nadšenců, kteří vidí ve všem dílo boží...

Jedná se o obraz Panny Marie, který se podle legend objevil v 16. století na plášti Aztéka Juana Diega. Tento Indián by měl být prohlášen za svatého, i když novější údaje stále častěji naznačují, že se jedná o podvod, obraz byl namalován místními umělci, pověst je nejistého původu a Diego pravděpodobně vůbec neexistoval.
Příběh se poprvé objevil v dokumentu Nican Mopohua psaném v aztéčtině, který je někdy nazýván gospelem z Gauadalupu. Podle něj se začátkem prosince 1531 vydal Juan Diega, který nedávno přešel na křesťanství, do vedlejší misie na mši. Cestou potkal Pannu Marii, která jej vyzvala k postavení kaple na místě setkání, a později se, snad aby přesvědčila skeptického biskupa, zobrazila na Indiánově plášti z kaktusových vláken. Řada pozdějších vyprávění přisuzuje obrazu zázračné vlastnosti.
Legenda je odrazem starší španělské legendy, podle které se Panna Marie zjevila pastýři a dovedla ho k úkrytu své sochy v blízkosti řeky Guadalupe, navíc kaple, která na místě Diegova setkání dnes stojí, je na stejném místě, kde kdysi Aztékové jejich vlastní panenské bohyně Tonantzin.
Studium portrétu plně odpovídá španělským církevním malbám té doby. Infračervená fotogradie a detailní studie prokazují výrazné modifikace a nánosy barevných pigmentů, které v některých místech plně překrývají vlákna látky. Podél vertikálních švů je navíc patrné odprýskání barviva. Na místech, kde je plášť postavy, jsou při detailním pozorování patrné linky, které naznačují, že si autor plášť nějdříve nahrubo naskicoval.
Formální ověřování, které proběhlo v roce 1556, zaznamenalo, že obraz byl před několika lety namalován místním Indiánem jménem Marcos, což pravděpodobně byl aztécký malíř Marcos Cipas de Aquiono, který byl v té době v Mexiku aktivní.
V roce 1982 studoval obraz restauratér José Sol Rosales a pomocí stereomikroskopu prokázal nejen přítomnost bílé podkladové barvy nanesené štětcem, ale i odhalil přesné složení všech barev použitých při kresbě. Řada badatelů se navíc domnívá, že legenda o Diegovi vznikla pravděpodobně nejméně o sto let později než kresba, řada katolických badatelů dokonce zpochybňuje samotnou Diegovu existenci a varuje, že prohlášení Diega za svatého nebude ničím jiným nežli uznáním umělého kultu. Skeptici se však zatím neprosadili a Vatikán v přípravách na svatořečení pokračuje.


Juan Diego, vlastním aztéckým jménem Cuauhtlatohuac, se setkal počátkem prosince 1531, při cestě na křesťanskou mši, u kopce Tepeyac, se zjevením, které mělo podobu Panny Marie. Z kopce se prý linuly tóny vymykající se pozemské hudbě. Panna Maria mu sdělila, že je vyvolen, aby požádal mexického biskupa o výstavbu kaple na tomto kopci.
Biskup však na žádost prostého vesničana nedbal, a ten proto požádal zjevení na dalším setkání, aby jej zprostila jeho úkolu. Bytost však trvala na svém.
Juan se proto opět vypravil za biskupem, ten však žádal důkaz, že mluví pravdu. Při dalším setkání tedy bytost Juana vyzvala, aby si pro důkaz přišel další ráno. I když byla zima, na kopci byly rozkvetlé květiny. Bytost vyzvala Juana, aby květiny nasbíral do svého kabátu - tilmy. Za každou cenu musí však tilmu otevřít až před biskupem. Když však předstoupil před biskupa a otevřel svoji tilmu, místo květin se tilma změnila v obraz Panny Marie.
Na Tepeyacu byla pak postavena kaple, která byla stále rozšiřována, až se v roce 1695 změnila ve velkou katedrálu. Geologická stavba pod katedrálou však není pevná, a tak byla roku 1976 přestavěna na baziliku pro 10.000 poutníků. Ročně ji navštíví 20 miliónů návštěvníků.
Obraz, který vznikl za mimořádných okolností, je vysoký 124 cm, a i když byl později domalováván, úpravy jsou snadno rozeznatelné.
Ačkoli je tilma utkána z tkanin rostliny agáve, která vydrží maximálně 20 let, existuje více než 460 let, aniž by se rozpadla. Také barvy si zachovávají svěží vzhled, i když přes 100 prvních let existence nebyl obraz ničím chráněn.          
Vědecké výzkumy ukázaly, že barva se nenachází na vláknech ani v nich, obraz nebyl namalován štětcem, pod barvami není podklad ani ochranný lak.
Později se ukázalo, že v pravém oku Madony se zrcadlí výjev, který byl v okamžiku předání obrazu Juana biskupovi.
zdroj Tiscali a KPUfo