Je libo kvalitní vztah? Zapomeňte na evropanky!

Jak se na dnešní soužití žena-muž budeme muset dívat v příštích letech? Na to si trochu odpovíme v následujícím článku, kde jsem si vzal na paškál zkušenosti se svými bývalými přitelkyněmi (mor a cholera na ně, že? :-) )
Jestliže jste majetná, poměrně slušně (alespoň v rámci nepoblití) vypadjící osoba s váhou do 300kg, pak následující řádky číst ani nemusíte. Jste totiž osoba majetná a tudíž s jakýmkoliv seznamováním nemáte problém a s udržováním kvalitního vztahu už vůbec ne. Vlastně se ani tolik nemusíte starat o to, zda si pamatujete, kdy se Vaše přítelkyně narodila, natožpak si jí všímat  na Valentýna. Prostě a jednoduše jste z vztahových problémů venku, protože jste osoba majetná a to všem dnešním holkám stačí.

Řekněme si tedy základní kritériea.
K jejich vysvětlení se asi nedoberete čistou přímkou, ale budete muset zauvažovat nad tím, s kým se vaše vyvolená stýká, jaká je mentalita jejích kamarádek a zda sleduje telenovely, které se jen hemží úspěšnými zlatokopkami. Ve své podstatě (a to mi dá jistě spousta z Vás za pravdu), když z Vás nic nekápne (ani výhledově), pak máte prostě smůlu. Mizivé procento dívek, kterým nejde jen a pouze o peníze, je už dávno rozebrané a nebo se jedná a dívky vzhledu a inteligence nevalné. Nemyslete si snad, že když začnete pokukovat po dívkách průměrných, pak máte vyhráno. Většina z nich chce jednou liposukci, plastické změny v oblasti hrudníku a další drobné úpravy, které jí muž věku dvaceti let stále bydlející u rodičů a vydělávající ubohých 16 tisíc čistého, prostě nepřinese (pakliže je Vám víc a stále bydlíte u rodičů nebo máte plat pod třicet tisíc, tím hůř).

Zlatokopky se dají obelstít...
To ovšem nejde navždy a jednou se prostě proflákne, že ten dům, který máte za Prahou a výborné auto, které je momentálně v servisu, jsou je bohapusté výmysly a Vy zase budete precovat jen sami se sebou. Otázkou je samozřejmě, jak jste šikovní a jak dlouho si budete vymýšlet důvěryhodné nepravdy. Jednou však utratíte těžce naspořené peníze za večírky, výlety a různé jiné drobnosti, které by dotyčnou měly přesvědčit a ona zas půjde o dům dál. Samozřejmě jsou i šikovnější z nás a pak tu jsou takzvaní doktoři, které tyto hyeny léčí vpravdě účině (mnohdy ale na úkor stávajících partnerů oněch dívek). Jako exaktní příklad mohu vzít jednoho nejmenovatelného známého, který jednou za měsíc vezme šest tisíc a jde se pobavit. Na lep brzy některá sedne a za vidinou peněz ani nebloumá nad tím, jesti ten cucák, co sedí naproti ní, opravdu někdy mohl být ve válce v Iráku. Květnaté vyprávění se opřede informacemi o bohatém násilnickém arabském otci, zneuznaném mládí, vlastnictvím významného podniku (hotelu, restaurací...) a dalšími věcmi (rozpolceností ve své orientaci, kterou byste přecijen raději zase převážili k něžnějšímu pohlaví a ona je právě ta pravá, která Vám po dlouhé řadě dívek opět něco říká). Taková ulovená obět rychle roztahuje nohy při nejbližší příležitosti, která má ale po sexu nezvyklou dohru. Dotyčný se na ní obrátí a pronese osvědčená slova "Táhni ty děvko!".

Cesta vede i jinudy!
K těmto dalším věcem, které si jistě každý dosadí sám, se přidá hádavost, náladovost a nenápadné posunky, které k nám ženy vysílají doufajíc, že z nich pochopíme celý obsáhlý proslov, který mají na srdci (většinou se závažnost těchto drobných přání rovná problému Eskymáků, jak si obstarat polárkový dort).  Každý vztah (mimo naprostých šťástlivců) se tak postupně dostane pod diktaturu ženy, která s námi mává a my se jenom podřizujeme. Výsledek je ovšem vždy stejný. Přijde někdo s pohádkou o bohatsví a zážitcích, které by vystačili na tisíce telenovel a Vaše starost, obětavost, věrnost a porozumnění jsou v tu chvíli jen ubohým otravováním, které musela víc jak dva roky trpět. Stejně jako já jste si řekli, existuje někde nějaká žena, která by si mě vážila takového jaký jsem? Ano! Nejenže si Vás bude vážit, ona Vás bude uctívat, i když budete mít hluboko do kapsy a před domem Vám bude stát omlácený Ford, který jste si koupili napůl s kamarádem.

Kulíšku my opravdu nejsme rasisti! Vaděj nám jen cikáni...
Ale zpět na začátek. Spousta lidí mi říká, že jsem rasista a nechápou, jak můžu mít kamaráda Inda a to, že jsem chodil už se třema asiatkama. Marně jim vysvětluju, že se nejedná o rasismus, když nadávám na cikána, který se svými opálenými kamarády v lednu rozbíjí autobusovou zastávku. Když jsem poprvé uviděl Tai-Ni, byl jsem jako u vytržení. Měla 160 cm, roztomilá očka, ve kterých se zračilo šibalství, stejně jako spousta něhy. Známí jí říkali Táňa. Ani jsem nepomyslel, že by jí ten velký bílý obr mohl nějak zaujmout a tak při rozhovoru s ní jsem si nevymýšlel ani žádné záludnosti. Kupodivu jsem jí nepřisel jako hodnej debílek, ale kluk, jací by podle ní měli být všichni. Vyprávěla o svém despotickém otci a já v jejích očích vypadal jako učiněný anděl, že občas uvařím, uklízení mi nedělá problém a přítelkyni jsem schopný podpořit ve všem, co nehraničí s nesmyslností. Vzhledem ke kultuře a rodinným zvyklostem jí ani nepřišlo divné, že ve svých 23 letech bydlím u rodičů (přecijen 2,5 milionu na barák jsem neměl) a dokonce jí to přišlo hezké, že mám s nimi tak dobré vztahy (kdyby jen holka věděla, že jsem u nich byl jen proto, že na ten barák nebylo) a vydržel jsem u nich tak dlouho. Prostě pohádka. Pak jsem poznal ještě tři takové, povahově stejné, aniž by se znaly. S Táňou jsem se rozešel já, protože byť jí bylo 19, rodiče jí hrozně omezovali a kdo by chtěl holku, která musí být v sedm doma. Další rozchod byl dán osudem, Keiko tu byla jen na prázdniny. U řetího vztahu mě její rodiče začali tlačit do svatby po dvouměsíčním vztahu. Vycouval jsem.

Jak to tedy vlastně je?
Evropance musíte koupit prsten, nelépě zlatý, aby Vám řekla miláčku. Asiatce stačí na procházce utrhnout kytičku na louce a jste jejím miláčkem na celý zbytek dne. Když evropance uvaříte večeři, je to drobné plus. Udělejte to asmé u asiatky a budete nejen nepřekonatelným přítelem, ale možná budete riskovat i rozvod jejích rodičů, protože to její matka nikdy ve svém životě nezažila. Romantická koupel při svíčkách není jen způsob, jak jí dostat do postele, ale opravdu romantická koupel s báječnou dohrou.  A takových věcí je spousta. Když to přeženu, tak pohozené ponožky jí přinesou neskonalou radost, že je může zvednout a donést do koše na prádlo. Připadá si potom potřebná, ne zneužívaná. A sex? Sex je kapitola sama pro sebe. Nikdy neřekne, že Vám jde jen o sex. Sex bere jako důkaz, že jí milujete. Sex a asiatkou je báječná věc. Nebude se koukat na Vašich 16 cm pobaveně, ale spíš obdivně. Nebude v posteli ležet jak prkno a čekat, co uděláte. A samotný akt? Ach Bože! Nevím, jak je to možné, ale s bílou holkou jsem měl jen jednou (ale zato dva a půl roku) tu zkušenost, že měla mnohonásobné orgasmy. Nebylo to zas tak ono, protože po čtvrt hodině a nepočítaně orgasmech začala odpadávat. Všichni, co jste zvyklí na sex, kdy má daná slečna 1 - 10 orgasmů, zapomeňte na ně (jako ony slečny). Možná je to dáno rozměry, možná je to tím, že asiatky se umějí sexu lépe oddat, lépe umí pracovat sami se svými pocity, ale věřte, že pod dvacet orgasmů během dvaceti minut se nedostanete (bráno při styku, ne při debilním civění a  slintání nad její hebkou kůží). Kapitolou sama o sobě by mohla být i jejich krása. Nenajdete na nich (teď už vidím ty reakce, ale nemluvím zde tloušticích vycpaných fastfoody) ani stopu po celulitidě, kůžu mají krásně hebkou (kdo ví, jak je hebká dětská prdýlka, bude žasnout stejně), pevná prsa, úzkou vagínu a její jemné projetí si rukou po
bradavce Vás dostane do extáze.

Jsou to jen samé výhody, co zápory...
I ty se najdou. Nikdy Vám neřekne, že jí bolí hlava a tak občas zjistíte, že jste si zasexovali, aniž by do toho měla nějakou větší chuť (poznáte to tak, že si ho užívá jako každá jiná evropanka).  Seznámení s jejími rodiči je nevyhnutelné a mnohdy (mě se to stalo jen jednou, kamarádovi dvakrát) je nutné ještě před nějakými intimnostmi - prostě nedostanete nic víc, než letmou pusu. Musíte se jim zalíbit, což  je někdy velký problém. Jindy zase ne a hrozí Vám, že se stanete oblíbencem číslo jedna a zbytek rodiny kolem Vás začne mlsně kroužit (sestry s nekalými úmysly, matka s metrem na oblek ke svatbě, otec přemýšlejíc, jak byste mu mohli pomoct s jeho stánkem a bratři Vás začnou nebezpečně napodobovat ve všem, co děláte). V obou případech je zle a najít zlatou střední cestu je velmi obtížné. Težší je také případný rozchod. Díky jejích kultuře nejsou zvyklí na nějaký flirt a navázání vztahu sebou také nese nějaké závazky - minimálně s ní musíte být aspoň půl roku a rozchod musí být nenásilný a pozvolný, jinak riskujete těžkou újmu na zdraví zprostředkovanou její rodinou. Daly by se najít ještě další věci, ale nestojí za řeč.

Co z toho plyne?
Jen to, o co si evropské holky říkají už pár let. Odkopněte je jako laciné děvky (stejně se tak chovají a mají stejné uvažování) a najděte pro svůj život nový smysl. Věřte, že s asiatkou Vám ubyde spousta starostí a budete pozorovat, že i to padání vlasů je o poznání mírnější. Vyvstává tu problém největší. U nás jich je nedostatek. Ale za to snažení to stojí. Nikdy z ní nebudete mít dlustou maminu od pěti dětí. Dbají na sebe a věřte, že to umí. Nikdy si před Vámi neusere a neokomentuje to slovy, že to potřebovala. Ani po oněch pěti dětech na ní nenajdete ono odporně svraštělé břicho. A i ve třiceti bude vypadat na osmnáct. Co si přát víc? Tak pánové hurá do toho!!! Staňme se opět bohy!

-misticjoe-

Autor článku není šovinistické prase, pouze reaguje nastalý trend evropských dívek. Není ani puberťák s minimem zkušeností, který hodnotí evropanky podle jedné zkušenosti. Tohoto úsudku bylo dosaženo po zkušenostech: 32 Češek, 4 Slovenky, 1 Italka, 2 Španělky, 2 Vietnamky, 1 Japonka (ach Keiko...)