Titus The Fox, Titus 1992

Platforma: Amiga 500, PC 286
Min. požadavky:     Amiga -512kB RAM, OCS
                                  PC - 640kB RAM, VGA
Grafika: 8/10 Amiga, 6/10 PC
Hudba: 7/10 Amiga, 2/10 PC
Zvuky: 6/10 Amiga, 4/10 PC
Zábava: 9/10
Hratelnost: 8/10
Celkové hodnocení: ****

Byla jenou jedna malá, zakomplexovaná a neposlušná lištička, kterou už to přestalo bavit v lese Řáholci a rozhodla se, že pùjde zkusit svoje štěstí do víru velkoměsta. A tak šla a šla, až došla do jednoho óbrovitánského města, které ale k její smůle malým lištičkám nepřálo a tak se jí po krátké chvíli začalo stýskat po domově. Jenže... Už utratila všechny svoje prašule a nemá ani tramvaj, ani na podzemku natož pak na autobus. Za shluku těchto okolností jí nezbývá nic jiného, než to vzít hezky pěškobusem. To ovšem chudinka ještě nevěděla, že ulice jsou plné smradlavých, prohnaných a neprosto nelidských pobudů, na kterých by si Marta Kubišová jistě smlsla. A vy už jistě tušíte, že budete muset naší milé lištičce pomoct, aby si jí nedal k obědu nějakej houmlesák nebo pes. Takže si připravte joysticky, postřeh ááááááá...HRAJEM!



Už je to sedm let, co firma Titus vydala svoji, na tehdejší dobu velmi dobrou, arkádu Prehistoric 2. Každý jí hned propadl a na několik měsíců přestal vnímat okolí. To ovšem byla chyba, protože kromě Prehistoricu vydal v tomtéž roce Titus i další pecku, která kupodivu zůstala mezi hráčstvem poněkud opomenuta. Jmenovala se Titus The Fox a jejím hlavním hrdinou byl malý lišák (nebo liška? kdo ví...u těhle tvorů se to špatně poznává...), který se na začátku hry objeví někde v zapadlé čtvrti velkého města a teď babo raď. Všude horda nepřátel a chudák lištička je proti nim ták bezmocná. Ať jsem totiž hledal na klávesnici sebepečlivěji, nenašel jsem žádnou útočnou klávesu (rozuměj zástupce "Fire"). To, že mi nefungoval ani fire na mym joysticku je stará známá věc, ale že ani na klávesnici nic takového není? Prostě a jednoduše. Nepřátele musíte rychle přeskakovat a uhejbat před jejich střelama, jinak to odnesete drahoceným kousíčkem z vaší, již tak zdevastované, energie.

Naštěstí se všude povaluje spousta bonusů, které vám nějakou tu energii nebo život zase přidají, takže obtížnost zase na druhou stranu neni nikterak přehnaná. Kromě bonusů v podobě životů a energie zde také najdete bonůsky, které vám přinesou třeba heslo do právě aktuálního levelu (to abyste při případné smrti nemuseli hrát od začátku) nebo zámečky, které slouží jako jakési startovní vlaječky (když umřete během levelu, tak nezačínáte celý level od začátku, ale od místa, kde jste naposledy sebrali tento zámeček).  K dispozici máte také předměty, které po nepřátelích můžete házet. Problém je v tom, že jich není moc a nepřátel je spousty.



Po technické stránce je hra naprosto úžasná. Nevěříte? Vidíte ty obrázky, které se tu teď obměňují na obrázku nad tímto textem? Na kolik barev byste to odhadovali? Že 256? Omyl! Celá hra (kromě úvodních obrazovek) je vytvořena za pomoci pouhopouhých 16-ti barev! Sám jsem na to koukal jak holub, když jsem ty obrázky vytípal. Je to neuvěřitelné, co tehdy dokázali grafici udělat s takto omezeným počtem barev! O hudbě také nemůžu říct nic špatného. Je to naprosto normální MOD a zvuky jsou také samplované, takže na druhou stranu na tehdejší dobu jsou nadprůměrné. Po hratelnostní stránce je na tom hra také dobře a kdejaká arkáda by jí mohla závidět... Jo! A jen jsem si teď tak vzpoměl, že jsem jí hrál kdysi na svém C64 a tam šlo o úplně něco jiného. Že by jen někdo zkopíroval jméno?

-smooth-