Street Fighter 2

Venku zapadlo slunce a malý Ryu se potuloval temnými uličkami v čínské čtvrti. Ani ve snu ho nenapadlo, že právě tento večer mu bude předzvěstí jeho budoucího bytí. Procházel kolem zapadlých krámků a restaurací chudých přistěhovalců, z nichž jistě nikdo neměl vízum. Už to vypadalo, že malý Ryu si dnes domů nepřinese žádné ponaučení (snad kromě toho, že se domů nemá chodit tak pozdě). Když v tom... Bum! Nějaký důchodce ho udeřil svou holí do hlavy a Ryu se sklátil k zemi. Probral se až následujícího dne na nějaké pohovce ze slámy a když se zvedl a podíval z díry, která snad představovala okno, v bambusové stěně, zjistil, že se jistě nachází daleko od svého domova. Venku viděl oceán a jakéhosi důchodce, který prováděl prapodivné pohyby, chvíli připomínající masturbaci, chvíli zase záchvaty padoucnice. Tyhle pohyby už někde viděl...že by v televizi?



Ano! V televizi! Tohle je přece Kung-Pao! Nebo ne? Ne! Je to Kung-Fu! Ano! 'Ale co tu krucínál dělám', pomyslel si a začal se drbat na zadku. Dědek si všiml, že Ryu se už probral, zanechal cviků a s rukou v rozkroku se vydal k malému chlapci. Ryu seděl na posteli v ruce držel Katanu. Nevipadal, že by si chtěl povídat, ale dědek šel tvrdě za svým. Posadil se na zem a začal vyprávět naprosto nezajímavou a nudnou historku o své žluté rodině a o tajných bojích pořádaných na veřejných prostranstvích. Nakonec z dědka vylezlo něco v tom smyslu, že Ryu má pomstít jeho rodinu, která zemřela v těchto pouličních bojích. Ještě jsme si neřekli, že Ryu byl blbej jak tágo a na všechno skočil a tak milého starého pedofila navštěvoval dalších deset let a učil se u něj bojovým uměním. Až jednoho dne se cítil dostatečně silným a dědek ho přihlásil do jednoho pouličního zápasu...



Tak takto by mohl vypadat stručný úvod ke hře Street Fighter. Vlastně by se to dalo chápat jako zkrácný životopis jednoho z bojovníků...asi tak. Street Fighter (dále jen SF) je na světě už hodně dlouho. Objevil se tu tuším někdy na počátku osmdesátých let. Tenkrát běhal v japonštině na japonských automatech v zapadlých japonských uličkách. O něco později (až to hardware tehdejší doby dovoloval) se SF dostal na obrazovky osobníchch počítačů, které tehdy pomalu začínaly kralovat na poli domácí zábavy. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem byl užaslý, když mi kamarád přinesl na disketě první verzi SF, která jakoby té automatové verzi z oka vypadla (tj. byla včetně těch japonských paznaků). Tenkrát mi to na mém XT-čku s EGA kartou běhalo celkem obstojně a pravda je, že SF neztrácel své kouzlo ani u kamaráda na jeho CGA kartě. Ovšem... Nebylo to nic proti tomu, když se Mistic přifařil o rok později se svojí Amigou a ukázal nám, jak má správný SF vlastně vypadat. To bylo poprvé a naposled, co jsem nad Amigou slintal (to potvrzuju...zkratoval mi klávesnici...pozn.MisticJOE). Ale to není důležité (hmmm...asi jako kdyby nám tu Smooth vyprávěl o svém průjmu...pozn.MisticJOE). SF je klasickou bojovkou, kterou zná snad úplně každý, protože ať jsme začínali na jakékoliv počítači, tak jsme jí hráli! SF se stal stejnou legendou jako Tetris nebo Dungeon Master (Perihelion! Jedině PERIHELION!!!...pozn.MisticJOE). Už hodně bojovek se snažilo překonat laťku, kterou tak vysoko SF nastavil, ale dle mého skromného úsudku se to zatím ještě žádné nepovedlo. Je sice pravda, že třeba takovému Mortal Kombatu se to málem povedlo, ale co si budeme povídat - ten kdo chce krev, ten si může podřezat žíly! Ten, kdo chce akci si zahraje SF.



Po krátkém, pomalu nic neříkajícím, úvodu vám hra nabídne strohé, za to však postačující menu, kde si můžete zvolit obtížnost, jestli má při hře běžet odpočet, nastavení kláves (doporučuji změnit, protože standartní nastavení fire, tj. Enter/Space, je poněkud na zabití), kalibraci joysticku atd. Poté se můžete vrhnout na hru samotnou. Můžete si vybrat, jestli budete bojovat s počítačem nebo se svým kamarádem. U hry s kamarádem bych se na chvíli zastavil. Ve stadratní verzi SF (tj. té, která je u nás nejvíc rozšířená) se hra pro dva hráče může odehrávat pouze na jednom počítači. Žádný serial link nebo modem. Ale!...Ale nedávno jsem na Inetu narazil na patch, který umožňuje hru po seriáku, paralelu i modemu. Okamžitě jsem to s kámošem vyzkoušel a můžu vám říct, že je to fakticky super (taky výraz "to" používáte při specifikaci jedný činnosti, jako třeba "kolikrát si TO dělal"? tady člověk neví, o čem to Raven vlastně píše :-))) ...pozn.MisticJOE). Odpadlo ono odporné mačkání se u jedné klávesnice (popřípadě zákeřné vrážení joysticků do úst). Každej si pěkně zuří u své klávesnice a nedochází zde k reálným fyzickým útokům jako dřív (a kvůli čemu si myslíš, že jsme SF hráli, he?...pozn.MisticJOE). Pokud se rozhodnete hrát proti počítači, tak si sice tolik legrace neužijete, ale AI počítačových protivníků není na bodu mrazu, takže to zase nebude tak moc nudný. Celou hrou vás bude přovázet nádherná grafika (pokud máte VGA kartu) a docela obstojná hudba. Zvuky jsou na tom také dobře, i když malé vylepšení by jim neuškodilo. Celkově bych tuto hru hodnotil velmi příznivě a taky to udělám!

PC, Amiga, ST, C64.../286 nebo MC68000/640 nebo 512kB/4MB nebo 4xDD FDD
7/10 -raven-