Paperboy, Atari Games Corp. 1982

Platforma: Amiga, PC, C64, Sinclair, BBC Micro, Atari,
                    GameBoy Color a další
Min. požadavky: Všechny počítače v základních konfiguracích
Grafika: 7/10 C64
Hudba: 1/10 C64
Zvuky: 3/10 C64
Zábava: 9/10
Hratelnost: 9/10
Celkové hodnocení: *****





Jako malé robě si můžete vydělat, pakliže vás to napadne (když třeba chceme peníze na erotické časopisy nebo cigarety), hned několika způsoby. Můžete se třeba dohodnout se živiteli na různých domácích pracech, za které budete dostávat nějakou tu finanční odměnu. Ale prach se neda za skříň zfoukávat pořád a zašantročování odpadků pod dědečkovu postel projde jen do té doby, než rodičům dojde, že takhle starej děda prostě smrdět nemůže. Také ony finanční obnosy od rodičů nejsou zrovna závratné a na koupení retek abyste vysmejčili celý byt. Na řadu v tu chvíli přicházejí alternativy. Děvčata si mohou vydělávat dětským pornem a chlapci prodávat drogy, případně tímtéž, čím děvčata. To ovšem zavání průserem a tudíž se mladý puberťák musí poohlédnout po něčem klasičtějším, třeba po něčem, co už dělal váš děda. Ne, hovno to není, tím si moc nevyděláte. Mám spíš na mysli něco, čím přispějete okolí, trochu si zlepšíte fyzičku a hlavně za to ještě něco dostanete. Ano, mám na mysli rozvoz novin. Ty nemajetnější půjdou po svých, ale ty nás nezajímají, protože Johny v našem příbehu kolo má a řádně ho využívá. Každé ráno na něj nasedne a s brašnou podpaží se vrhne do poctivého rozvozu. Lidé ovšem chtějí noviny co nejdříve a slézat z kola u každé schránky se nevyplatí - aspirujete přeci na nejlepšího paperboye týdne, aby se vám mohl zvýšit už tak mizerný plat! Takže se ze začátku musel Johny naučit trochu mířit, aby noviny nezkončily v něčím okně. V takovém případě sice doručeny byly, ale trochu jinou cestou, která majiteli neudělala moc velkou radost. Po troše cviku to Johny zvládnul a nyní už rozváží po celém širém okolí. Ovšem není to tak jednoduché, jak by se zdálo. Každé ráno na Johnyho čekají různé nástrahy, s kterými by se měl správný paperboy umět vyrovnat. Asi největší nástrahou jsou psi, kteří mají Johnyho stejně v oblibě, jako dementního pošťáka Timmiho. Dále tu jsou ranní ptáčata v podobě jogujících neomalených tlusťochů, dětí na tříkolkách a lidí spěchajících svými auty do práce. Nesmím opomenout ani zapomětlivé zahradníky, kteří nechávají ledabyle pohozené a hlavně zapnuté sekačky na trávu (Trávníkář by z toho měl asi orgasmus, ale normálním lidem jsou na obtíž). A na závěr tohoto každodeního úmoru si Johnyho procvičí ještě jeho pedantský zaměstnavatel na speciálně vytvořené dráze, zda nějak nezlenivěl.
Zdá se vám téma poslíčka pro počítačovou hru jako poněkud fádní? Tak to jste Paperboye ještě nehráli. Za jeho kvality ručí i fakt na kolik platforem byl předělán pod rouškou firmy Elite. Když tedy opomenu i naše někdejší PMD, na kterých konverze byla od jakýchsi nadšenců, pak bych musel vyjmenovat vše počínaje Sincalirem a konče mobilními přístroji, které většina z nás stejně nakonec využívá pouze pro to posílání smsek. Z toho je vidět, jaké oblíbenosti se tato hra těší i po tolika letech od svého vzniku, kdy světlo světa spatřila na stařičkém herním automatu.
Jak už bylo nastíněno, ve hře ovládáte malého Johnyho na kole, který se snaží živit poctivým řemeslem. Ovládacích prvků nemáte vskutku mnoho a tak tuto hru zvládne i váš mírně retardovaný bratranec, který se rozhodne okupovat nějaký z vašich počítačů při povinnostní návštěvě nějakého víkendového odpoledne. Můžete přidávat nebo brzdit, vyhýbat se do stran nebezpečí a házet noviny - ty se mimochodem dají použít i jak zbraň proti otravným neřádům, kteří se vám snaží ve vašem úsilí zabránit. Kolo se nedá úplně zastavit, takže si na každého nepřítele budete muset najít specifický fígl. S novinami se nedoporučuje plýtvat. Sice se po cestě válí další balíky pro rozvážku, ale mohlo by se stát, že vám dojdou ještě dřív, než se k nějakému dostanete, ba co víc, není problém ho minout. Domácnosti, do kterých noviny nedoručíte, nebo jim něco rozbijete je už přístě nemusejí chtít a to samozřejmě vašemu score, potažmo reputaci, moc nepřidá.
Jak je pochopitelné, grafické ztvárnění včetně hudebního doprovodu je rozdílné snad v každé konverzi.  Můžete se tak dočkat těch černobílých jen s pípáním, až po ty plnobarevné s kvalitním zvukovým a hudebním doprovodem. Osobně si myslím, že verze pro C64 nebo Atari mají větší osobní kouzlo, protože víc než po grafice se koukáte, jak se co nejlépe trefit do schránky a přitom je nepřizabít o hloupého psa. Když jsme u té grafiky, hra je zpracována na svou dobu poměrně netradičně. Je použit isometrický pohled, s kterým se do té doby setkáme jen velmi zřídka. Autoři ho zřejmě použili naschvál, protože přidává na obtížnosti vším tím bordelem, který byste měli vidět o něco dřív, než se skutečně objeví. Takže kupříkladu jízda po silnici, která je v pravém rohu se zdá být s menším počtem nástrah, než jízda po chodníku, ale zase toho moc nevidíte. Celé toto povídání o hře bych završil slovy, že jen málokterá hra se stala takovou legendou a asi bude ještě trvat, než jí nějaká překoná.

-smooth-