Lemmings 1 (Psygnosis)

Spousta malých Lumíků aneb přemnožení jedna.
Kdysi, kdesi, v jedné malé zemičce, zvané Lumíkland, žili byli malí Lumíci. Jejich život byl slastný a bezstarostný. Celé léto si jen užívali (ano děti - i sexuálně), hamali a prostě prožívali klasickej Miami free time. Ale pak jednoho dne přišel podzim a ochladilo se. A s tím přišel i čas, kdy se malí Lumíkové přemisťují do teplých krajin, aby tam mohli pokračovat ve svém skotačení. Ovšem cesta je plná překážek a svízelí. Osamocený malý tvoreček, jakým Lumík bezesporu je, to samozřejmě bez cizí pomoci nemůže zvládnout. A tak bude, jak už asi tušíte, potřebovat vaši pomoc. Ti zbabělejší a méně mozkově nadaní z vás teď jistě od obrazovky utekli a krčí se někde v koutě své zemjanky. Ale ti statnější s IQ alespoň 120 doufám zůstali a budou se dál věnovat čtení této bezduché recenze.
 


Kdysi dávno, před mnoha a mnoha lety, kdy jsem ještě co by pubertální jedinec seděl před televizí, ke které byla připojena Amiga, vydali božští Psygnosis hru, která změnila životy miliónům lidí. Rok 1992 byl opravdu osudným spoustě, do té doby jakž takž spořádaným, pařanům. Objevila se totiž hra Lemmings. Všechny uchvátila nejen svou přirozenou sladkostí a roztomilostí, ale hlavně neuvěřitelnou hratelností, která u některých vyvrcholila pravým a nefalšovaným orgasmem (že jo ICE? :-) ). I já jsem tehdy prožíval své první mozkové křeče. Moje nervové centrum, do té doby nezvyklé na takový nápor, se párkrát zavařilo a já upadl to mírného komatu. Ale rychle mě z něj probralo Lumícké "Ho-Hou", které mi oznamovalo, že právě začal další level. Popisovat zde Lemmingy by bylo přinejmenším rouháním se vůči velkému bohu paření Spectrusovi, protože by se mohlo stát, že bych nějakým příšerným omylem zapomněl na nějakou maličkost a vy byste mě pak ukamenovali, nebo v horším případě, obětovali v Krčském lesíku.



Hra Lemmings by se dala nazvat klasickou logikárnou a v některých případech také logickým rychlíkem, který nemá na této planetě (ba co víc! v celém vesmíru!) obdoby! Ovládáte tlupu malých, relativně hloupých stvořeníček, která se hlava nehlava (spíš život neživot) ženou kamsi do hlubin věčné záhuby. Na vás je, abyste je všemi dostupnými prostředky dovedli zdárně do cíle a aby vám jim po cestě pochcípalo co nejmíň. Docílíte toho tak, že za pomoci osmi ikonek na spodku obrazovky budete přiřazovat Lumíkům různá povolání, kterých v tom lepším případě máte dostatek. V tom horším jich máte pouze omezené množství a ačkoliv by se na první pohled zdálo, že se daný level dá v pohodě zvládnout s jedním krumpáčníkem, na ten druhý zjistíte, že krumpáčníka nemáte ani jednoho, ale za to máte spoustu kamikadze Lumíků. A pak vám nezbývá nic jiného, než se doslova prozabíjet skrz level. K tomu si ještě připočtěte to, že spíš než na zachraňování Lumíků budete koukat na nádherné prostředí a obtížnost spolu s hratelností dosáhnou nebezpečných výšin. Nehledě na to, že všechno vaše snažení doprovází naprosto bombastická hudba. A zvuky? Ho-Hou si budete říkat spolu s Lumíkama na začátkou každého levelu a společně s nimi si také budete prozpěvovat Oh-No!, které tak nádherně zazní po nakliknutí jaderného hřibu. Prostě sladký, božský, úchvatný, neskutečný...


Amiga, PC, ST, MAC, C64, ZX.../ 68000, 286, Z80 / 512, 640, 48kB / 2DD FDD, 2MB HDD
9/10 -misticjoe-