Indiana Jones and the Last Crusade (Lucasfilm Games 1989)

Pokud dovolíte, udělám si na začátek malou předmluvu. Následující recenzi jsem psal skoro před šesti lety a když se na ní tak s odstupem času koukám, není mi z ní zrovna dvakrát dobře. Je totiž dokonalou ukázkou toho, jak by článek o hře neměl, ale opravdu neměl vypadat. Nejenže neobsahuje skoro žádné podstatné informace o příběhu a podstatě hry (ano... na konci se sice dovíte, že celé to vaše pachtění bylo kvůli záchraně vašeho uneseného otce, ale to by snad mělo být uvedeno hned na začátek). Co jí dále chybí je absolutní absence popisu misí, nepřátel, zbraní, kterými můžete disponovat. Bohužel nemám čas znovu se pustit do hraní této hry a tak, světe div se, můžete tuto rencenzi spatřit znovu po několika letech.



Kdo by neznal ony dobrodružné příběhy Indiana Jonese (já!). Neohroženého hledače pokladů a svůdce nádherných žen (no...jak kdy), který svým počínáním vždy sleduje nějaký bohulibý cíl. Nejdříve jsem se s jeho příbihy setkal na videu a nakonec i na obrazovce mého prvního computeru - ZX Spectru. Tenkrát mi to přišlo jako nejlepší plošinovka, kterou jsem kdy hrál a vubec mi nevadilo, že to má jen dvě barvičky. Ono co si budeme povídat, nemělo to jen dvě barvičky...ono to mělo osm, ale ty...jak bych to. No prostě pět minut byla obrazovka bíla, pak zešedla, pak zmodrala...atd., až se vystřídaly všechny barvy. Blbost... Ech... Nějak mi to leze na mozek. Valentýn...nuda... všude ružová...nuda...všichni se maj rádi...nuda...mě nemá rád nikdo...nuda...beru nůž do ruky...nuda...řežu se do druhý...nuda...bolí to...no a?...poslouchám rádio...nuda... polibte mi prdel kreténi!
 


Tak to jsem kapku vyjádřil své pocity a můžu snad v pohodě pokračovat dál. Teď ovšem před sebou nemám verzi pro Sinclaira, alébrž pro C64. Byl jsem totiž zvědavý, čím se tyto dvě verze liší a můžu směle říct, že vším. Nejen barevností a grafikou, ale i počtem misí. Grafika občas dosahuje kvality 16-ti bitů a to zejména v továrně, kde bych řekl, že autoři dostali z nebohého C64 maximum. Hudba je také velice kvalitní, ale na ZX Spectru byla lepší (toť dáno zvukovými obvody). Všehovšudy jsem si užil docela dost srandy a po několika hodinách usilnovné pařby za pomocí cheatů jsem se dostal na konec. To, co přišlo potom mě ovšem srazilo na kolena způsobem, jaký jsem opravdu nečekal. Žádné graficky promakané outtro...pouze trapný text oznamující, že jsem osvobodil svého otce a úspěšně dokončil další misi...no fuj teda...

ZX Spectrum, C64, Atari, Amiga, PC / Z80 - XT / 48 - 640kB / XX - 1MB HDD
8/10 -misticjoe-