Dylan Dog - Murderers, Simulmondo 1992

Platforma: PC / Amiga / Atari ST / C64

Min. požadavky:     PC AT 286, 1MB RAM, VGA, myš
                                  Amiga 500, Atari ST v základní conf.
Grafika: 7/10
Hudba: 5/10 PC
Zvuky: 6/10 PC
Zábava: 8/10
Hratelnost: 7/10
Celkové hodnocení: ****

Recenze byla převzata z e-magového History (1996 - 99)
Hodnocení dodáno nyní.


Žil byl jednou jeden velice bohatý člověk, který se stýkal také jenom s bohatými a nafrněnými lidmi. Byl to těžký frajer a myslel si, že si z něj každej dělá (do plenek). Protože byl tak pyšný a sobecký, nevěřil ani na pověry a snáře. Proto, když se mu jednou zdál děsivý sen, nedal na varování svých služebných a vydal se na hostinu, kterou pořádal doposud neznámý hrabě, který právě přicestoval z Anglie. Když zazvonil u domu, ve kterém hrabě bydlel, přišel mu otevřít sám hrabě. Byl to asi 180 cm vysoký s muž malýma, rozvernýma očima, špičatým nosem a velice širokými ústy. Jeho vlasy připomínaly spíše louku po jarní bouři, než vlasy starého člověka. Lehkým pohybem paže ho pozval dovnitř. Nic netušící zbohatlík odevzdal majordómovi plášť a vešel do velké haly. Vedli odtud dvě schodiště, ale obě končili na stejném místě. Od stropu visel veliký, bohatě zdobený lustr, na kterém bylo vidět, že nebyl už velice dlouho používán, neboť prach na svících dosahoval docela úctyhodné vrstvy. Venku se rozpršelo a nebe křižovaly blesky. "Stihl jste to akorát. Být ještě venku byl byste velice promáčený a určitě byste nastydl.", pronesl vřelým hlasem hrabě. Z jeho hlasu bylo poznat, že je to rodilý Angličan, neboť spisovnost jazyka byla vskutku vznešená.


"Prosím pojďte se mnou. Většina hostů už dorazila a ti zbývající se jistě brzy ukáží." Hrabě zavedl našeho zbohatlíka do sálu, kde mimo spousty hostů byla také hojnost jídla, vína a lehkých žen, které bavily obtloustlé a na kost propocené bratry Markessovi. Hrabě se omluvil, že musí jít dohlédnout na služebnictvo, zda správně činí to, co jim uložil. Dylan se rozhlédl kolem a zjistiv, že se zde nikdo známý nenachází, šel se bavit po svém. Čas ubíhal rychleji, než by se zdálo a zanedlouho tu byla půlnoc. Hrabě se rozhodl pro přípitek na nový den a dal přinést nové číše s vínem. Služebnictvo je rozdalo a hrabě pronesl přípitek, načež se znovu omluvil a odešel. Dylan se, jako známý abstinent, samozřejmě nenapil a tak, když se všichni začali vraždit, on jediný zůstal při smyslech. Když se zbytek otrávených hostů rozprchl po domě, vzal svou milou devítku a rozhodl se, že z tohoto domu zmizí stůj, co stůj.
Teď už je to pouze na vás, zda-li mu z této nezáviděníhodné situace pomůžete. Pokud se tak rozhodnete, tak věřte, že nijak neprohloupíte. Tato hra opravdu oplývá atmosférou, která vás vtáhne a nepustí, zvlášť když je venku takové deštivé počasí jako dnes. Dylan Dog by mohl být arkádou jak vyšitou do trička Pamely Anderson, ale není. Dalo by se říct, že je to adventura. Musíte sbírat předměty a na správných místech je použít. Například nalezenou knihu musíte v knihovně vložit do místa, kde jedna chybí a otevře se vám tajná chodba do podzemí (úúúúú! bojim, hnojim!). (asi bych měl spěchat, protože jestli při dalšim záblesku vypadne proud, tak je celá tahle recenze v prdeli!) {a co si jí uložit?...Raven}. Grafika je celkem dobrá a grafik byl nejspíš ve své době průkopníkem v používání barviček. Hudba je také celkem kvalitní, ale opět to jsou ty hrozné MIDi. Zvuky jsou celkem náladové, ale pravděpodobně tvořené pro AdLiba, takže 4 Bit při 8000Hz - prostě kruťárna. Ovšem poťeším majitele D/A převodníku. Pokud nahodíte emulátor SB, tak uslyšíte naprosto všechno. Hratelnost asi souvisí s atmosférou, takže je také za jedna. Ovládání je ovšem hrozné a animace taktéž. Například když Dylan vyskočí, tak to spíš vypadá, jak průjem ve stavu beztíže, než skok zdatného milionáře. Tentokrát to nechám na vás a nebudu vám ji vnucovat, ale zvažte naprosto všechny faktory, abyste se do hry nezamilovali podle recenze a potom nebyli zbytečně zklamáni.


-misticjoe-

Dodatek po letech: Dylan Dog, jak jistě znalejší vědí je původní italský comics mista Bonelliho (kreslil ho tuším Sergio Tarquinio) o neohroženém hrdinovi, který se rozhodl bojovat se záhrobím ve všech jeho podobách. Murderers není první hrou, která čerpá tématem z tohoto comicsu.  První byl v roce 1988 Ed Il Castello Delle Illusioni - šílená tož shoot´em-up, kterou si dnes už pamatuje jen málo lidí. Poté přišla Le Notti Della Luna Piena, grafická textovka, která na C64 vypadala opravdu úžasně, až na to, že její anglickou verzi jsem sehnal až po dlouhých letech. Každopádně velmi doporučuji si tuto hru zahrát všem fandům Dylan Doga.