Cannon Fodder, Sensible Software 1994

Platforma: Amiga / PC / Atari ST / další
Min. požadavky:     Amiga 500, 1MB RAM, myš
                                  PC 386DX/25Mhz, 2MB RAM, SB, myš
Grafika: 9/10 Amiga, 8/10 PC
Hudba: 8/10 Amiga, 3/10 PC
Zvuky: 9/10 Amiga, 5/10 PC
Zábava: 10/10 Amiga, 9/10 PC (nepřehledné)
Hratelnost: 8/10 bez traineru, 10/10 s trainerem
Celkové hodnocení: *****

Recenze byla převzata z e-magového History (1996 - 99)
Hodnocení dodáno nyní.


...aneb válka nikdy nebyla tak legrační! Už je to stašně dávno, co jsem šel ke svému oblíbenému pirátovi a půl hodiny na něm vymáhal hru s nepodstatným a nic neříkajícím názvem Cannon Fodder. Po menší předváděčce jsem byl ochoten jít z normálních 8Kč/disk na 25Kč/disk... Při mém odchodu si pirát mnul ruce a já ostatně taky, protože jsem to pak těm debilům ve škole prodal za 100Kč/disk s tim, že se mi to zakoupení originální hry musí nějak rentovat. Nikomu z nich nedošlo, že tři NoName diskety vlastně pochází z jedné pirátské dílničky a né z normálního obchodu - to jsme my! Amigisti! Ale vraťme se k mému příběhu. Po cestě domů jsem zmlátil pár nepohodlných vozíčkářů, kteří křičeli, že bez mé pomoci cosi nedokážou. V domněnce, že chtěj dolů, pod ty schody, jsem otlačil svoji podrážku na opěradla židlí a s neskrývaným zájmem sledoval, jak dopadne jejich cesta dolů. K mému uspokojení dopadla dost tvrdě a tak jsem pokračoval dál svou cestičkou. V tramvaji jsem okamžitě zaujal dominantní postavení a nebohé stařence o berlích nezbývalo nic jiného, než mě pustit sednout. Sice žbrblala něco o tom, že se při tak rychlý jízdě neudrží na nohách, ale poté co jsem jí vyhodil berle ven z okna, tak se stejně jen válela po zemi a nohy vůbec nepoužívala a ani nevypadala, že by se jí nějak dařilo se na ně postavit, natož aby se na nich nemohla udržet. Při mém vystupování z tramvaje žbrblala něco o chuligánech a satanáších, ale poté, co má podrážka několikráte omylem (ch, ch...SM) dopadla na její obličej, se sklidnila a už nevydala ani hlásku. Nejspíš proto, že při mém zákroku se jí vysypali zuby...
Doma jsem vyhodil zfetovanýho Smootha vod televize a hbitě zapojil Amigu do zdířky zvané 'scart' a po vsunutí kablíku od zdroje do zásuvky (to víte, že jsem jí předem řádně ozkoušel, zda-li je v ní proud...Smooth sebou divně škubal a tak jsem usoudil, že tam asi něco šťávy bude) Amiga naběhla a drze si šáhla pro disketu. Vrazil jsem disk s nápisem CF1 do drivu a čekal, co se bude dít. Vau! Vono to zpívá! Vono to zpívá! A digitalizovaný fotky... No euforie maximální! V intru se představí všichni, kdož mají tento produkt na svědomí. k tomu zní nádherná zpívaná hudba a z textu písně na vás dýchne ta pravá válečná atmosféra. Myškou jsem to vodklepl a koukal, co se bude dít dál. Parchant program si zažádal odruhou disketku. Tak jsem mu jí tam vrazil (tu disketu) a pokračoval v čekání. Na obrazovce se objevil kopeček z dálky začali přicházet rekruti. Pár jsem jich najal a šel do první bitvy. Byla krutá a nelítostná. Zvlášť pro soupeře, protože já měl nastavenou nesmrtelnost. To byste koukali, jak nepřátelé kolem zmateně pobíhali, když už do mě vyprázdnili třetí zásobník a já pořád nic. Tak jsem je všechny pobil a šel dál. Prodíral se džunglí, prahnul na poušti, pohrával si s malejma ovečkama v krásný anglicky laděný přírodě, mrznul na polárni kruhu, kde na mě zákeřní nepřátelé vylézali z nevkusných děr v ledu. Také jsem se dostal za hradby nepřátelských základen a likvidoval je jejich vlastními děly, což bylo více než zábavné. Lítal jsem s vrtulníkem, jezdil v tanku a džípu, no prostě jsem si válku užíval, jak jen to šlo. Všechno to vypadalo tak titěrně a roztomile, že jste šišlali i nebohýho postřelenýho vojáka, kterej se v křečích válel v bahně. Mávali jste svým vojákům, kteří "omylem" spadli do bažiny nebo z vysokýho útesu. No prostě paráda. Pak jsem ale Amigu prodal a koupil si PC. Tam jsem tuhle hru dlouho nehrál, protože jsem jí pořád nemohl sehnat. Až pak za dlouhou dobu a jak jsem byl zklamám ani vypověděti nemohu. Všechno hnusně kostrbatý, takže vojáčky nešlo rozeznat vod vegetace, která se rozpínala všude kolem, místo nádhernýho zpívanýho MODu se na začátku ozval je hnusnej MID, kterýma jsem byl ostatně provázen po celou dobu hry. Ale jinak zábava byla podobná. Schválně říkám podobná, protože nesmrtelnost jsem již k PC verzi CF nevlastnil a nevlastnim doteď. A to pak umíráte na každym kroku. To už neni tak zábavný... Když má člověk umřít, tak to vůbec neni prča, protože si musí dávat pozor na svůj kejchák. Kdybych tu hodnotil Amiga verzi, tak dostane krásnejch devět z deseti, ale že hodnotim PC verzi, tak dávám o bodík míň a nepřesvědčíš mě ani ty Smoothe! I když ta brokovnice, kterou držíš v ruce vypadá docela nebezpečně....au!

-misticjoe-

Dodatek po letech: Poněkud drsnější úvod této recenze nemá nic společného s mým špatným vychováním - jde pouze o nastínění atmosféry. Taktéž mé obchodování s hrami nebylo tehdy tak horké. Mno, nyní jsme si tedy určité věci vyjasnili a můžeme se vrátit k doplnění recenze.
Hra Cannon Fodder je klasickou strategickou hrou s prvky akce. S přiděleným počtem vojáků (tento počet se většinou pohybuje kolem 4 vojáků) musíte splnit určitou bojovou misi, která se odehrává v blížeji popsaných lokacích výše. Zpočátku máte k dispozici pouze samopal, postupem času se však na řadu dostanou i další zbraně (volíte si je u ikonky reprezentující vojáčka). Mise se obvykle točí okolo zlikvidování nepřátel, osvobození rukojmích a nebo ukradení určitých technologií. Píšu obvykle, protože ne vždy tomu tak je a občas dostanete za úkol splnit i některou speciální misi. Výše se taktéž zmiňuji o používání traineru spojeným s hratelností. Zde bych hru přirovnal k GTA. Srdce masového vraha se i zde nejlépe vyřádí s trainerem. Toť jako vysvětlení. Aby to nebylo tak těžké, můžete do mise vyrazit pouze s jedním vojákem a ostatní nechat postávat na místě - vojáci se pak o sebe postarají. Občas je rozdělení skupinky přímo nutné a ponechání vojáků na strategických místech přispěje k vyřešení úkolu.  Hru si můžete samozřejmě ukládat, ale pouze mezi splněnými misemi, které můžou čítat třeba i osm kol.