Sharp MZ80k

V dobách dávno minulých, kdy mnozí z Vás ještě nebyli ani na světě a ostatní tak maximálně ocucávali  psí hovínka ze svých nenechavých prstíků, tak právě tehdy se na světě objevil první počítač, který byl krásný bundle, tj. vše potřebné jste měli v jedné krabičce. Pravda, byli zde i předtím jakési pokusy v podobě  Apple II nebo commodoráckého PET (kdesi vzadu by se ještě mohl krčit Tandy TRS 80), ale více méně z různých důvodů se v domácnostech neuchytili. Zřejmě díky svým rozměrům, nebo snad své ceně, která vskutku nebyla dvakrát lidumilná a mnozí by si raději čistili prdel smirglem, než aby takové částky vynakládali na nějaký bakelitový křáp, co jen pípá a děti u něj tráví zbytečně moc času.
Firma Sharp tehdy udělala výborný krok dopředu (ostatně to japonci dělaj pořád, jenže  občas ten krok zkončí v pomylsných damoklových fekáliích...) a přišla na trh s tzv. clean designem, tj. nechala na uživatelích, jaký programovací jazyk budou používat,  protože MZ80k neměl žádný přímo zabudovaný (ovšem dodával se s kazetou, na které byl nahrán BASIC. Jak je patrné z obrázku, kazetový rekordér o rychlosti závratných (na tu dobu) 1200 baudů byl vestavěn a tak uživateli prakticky nic nebránilo v jeho okamžitém použití. Pravdou je, že mnozí uživatelé (včetně mé maličkosti...ale to až o pár let později) zkoušelo odolnost tohoto vestavěného magnetofonu a neprokázaly se stejné neduhy, jako třeba u soudobých PETů (to znamená, že jste nemohli pouhým zapínáním a vypínáním motorku pomocí poke příkazů kazeťák usmažit a s ním i kus vnitřku počítače samotného), tedy všemocná IRQčka vše již dokonale ohlídala.
Dále jste k dispozici měli 20KB RAM, do které se při absenci jakýchkoliv barev a grafického módu vměstnalo opravdu hodně věcí. Absence grafického módu byla vyvážena jistými předdefinovanými znaky, kterých nebylo zrovna málo a dali s nimi dělat docela divy. Zvlášť japonci zvladli za jejich pomoci udělat dost obstojné hry.  Dále byl tento stroj osazen real clockem (hodiny) a vestavěným repráčkem, který chrchlal úplně stejně, jak PCčko bez zvukové karty. Později se začala vyrábět jakási grafická karta, která uměla již grafické rozlišení  320x192 a 8 barev (plus se na ní již dali definovat další znaky).  Na zdaní straně MZka jste pak mohli najít expanzní sloty pro paměť, tiskárnu, floppy a barevný monitor (ten se dal ale využít pouze s onou grafickou kartou). Procesor byl kompatibilní se Z80A, takže v pozdější době, tj. o rok později v roce 1980, mohli milovníci sinclair basicu řádit už  i s novými programy, kterých se v dobách počátků ZX Spectra vylíhlo opravdu hodně. Akorát tedy běžel na 2Mhz, což bylo  o krapítek méně, než mělo Spectrum a tak i v těchto počátcích občas museli přijít na řadu debbugery. Tento Sharp měl ještě dva následovníky stejné řady, ale ty se v mnohém nelišili... A pak už přišel MZ700!
-misticjoe-